Vyhledávání

Pro registrované

Citace



Prohlášení "Za plán B pro Evropu"


Podepsaní: Jean-Luc Mélenchon, poslanec Evropského parlamentu, spoluzakladatel Parti de Gauche (Levicové strany), Francie, Stefano Fassina, poslanec, býv. náměstek ministra pro ekonomiku a finance, Itálie, Zoe Konstantopoulou, předsedkyně řeckého parlamentu, Oskar Lafontaine, býv. ministr financí, spoluzakladatel Die Linke, Německo, Yanis Varoufakis, poslanec, býv. ministr financí, Řecko

13. července byla demokraticky zvolená řecká vláda A. Tsiprase  sražena Evropskou unií na kolena. „Dohoda“ z 13. července je ve skutečnosti státním převratem. Byl prosazen hrozbou, že Evropská centrální banka (ECB) uzavře řecké banky a jejich znovuotevření podmínila tím, že řecká vláda  podepíše   nové znění již ztroskotaného programu. Proč? Protože oficiální Evropa nedokázala snést myšlenku, že národ, který trpí zničujícím programem úspor, by se mohl odvážit zvolit si vládu, která je rozhodnuta říci NE! Větší tlak na šetření, větší privatizace veřejného vlastnictví za nepřiměřeně nízkou cenu, hospodářská politika, která je iracionálnější než kdykoli dříve a namísto sociální spravedlnosti se vyznačuje nepřátelstvím k člověku, to vše v novém memorandu slouží jen tomu, aby se v Řecku dále zhoršovala velká deprese a vystupňovalo se plundrování země ve prospěch soukromých řeckých či zahraničních zájmů.

Vyvoďme z tohoto státního převratu poučení. Euro se stalo nástrojem hospodářského a politického panství evropské oligarchie, která se schovává za německou vládu a přitom se těší z toho, že paní Merkelová přejímá špinavou práci, ke které se jiné vlády nedokázaly odhodlat. Tato Evropa vede pouze k násilí uvnitř a mezi národy: k masové nezaměstnanosti, enormnímu sociálnímu dumpingu, k urážkám jihu Evropy německým vedením, k němuž se připojují všechny „elity“, včetně těch v dotčených zemích samotných.  Evropská unie tak přispívá k vzestupu extrémní pravice a stala se nástrojem, jímž je Evropa zbavována demokratické kontroly nad výrobou a rozdělováním bohatství. Ujišťovat, že euro a Evropská unie jsou pro Evropany nezbytné a ochraňují je před krizemi, je nebezpečnou lží. Je iluzí věřit, že ve svěrací kazajce pravidel Eurozóny a stávajících smluv by mohly být zájmy Evropy ochráněny. Hollandova-Renziho metoda vzorných žáků – ve skutečnosti jsou zajatci – je formou kapitulace, která se jim ale nejednou vyplatila. Neboť předseda Evropské Komise Jean-Claude Juncker to vyjádřil jasně: „Proti Evropské smlouvě nemohou být žádné demokratické volby pořádány.“

Máme tu co činit s neoliberální variantou „omezené suverenity“, jak ji formuloval sovětský předseda strany Brežněv v roce 1968. Tehdy převálcovali Sověti Pražské jaro pomocí tanků. V tomto létě převálcovala Evropská unie Aténské jaro svými bankami. Jsme rozhodnuti se s touto Evropou rozejít. To je předpoklad toho, aby byla spolupráce mezi našimi národy opět postavena na nové základy. Cožpak by bylo možné vzhledem k takovéto Evropské unii prosazovat politiku rozdělování bohatství, tvorby pracovních míst (zvláště pro mládež) a ekologické přestavby a budovat nové demokratické základy? Musíme se oprostit od nesmyslných a nelidských evropských smluv a založit je nově. Musíme se zbavit svěrací kazajky neoliberalismu, odstranit fiskální pakt a zabránit vzniku zóny svobodného obchodu s USA (TTIP). Žijeme v mimořádné době.  Jsme konfrontováni s výjimečnou situací: členské státy musí získat politický prostor, který umožní, aby jejich demokracie mohla dýchat a mohly tak uskutečňovat politiku, která odpovídá jejich národním skutečnostem. A to všechno, aniž by se musely obávat, že budou blokovány autoritativní evropskou skupinou, v níž dominují zájmy nejsilnějších členských států a ekonomik. Nebo že budou převálcovány parním válcem ECB, který hrozí zválcovat každou zemi, jestliže „nespolupracuje“, jako tomu bylo v případě Kypru a Řecka.

Náš plán A zní: v  každé naší zemi a společně v Evropě se zasazujme o to, znovu zcela nově projednat evropské smlouvy.   Zavazujeme se ke kampani neposlušnosti vůči evropským svévolným praktikám a iracionálním pravidlům, pokud nebude nové projednání úspěšné. Naším prvním úkolem je skoncovat s neodpovědností euroskupiny. Druhý úkol spočívá v tom, udělat pořádek v údajné nezávislosti a údajně nepolitickém charakteru centrální banky.  Ve skutečnosti je ECB vysoce politizovanou (a to zvláště perfidním způsobem), je plně závislou na krachujících bankách a jejich politických zástupcích. Je v každém případě připravena pouhým stisknutím tlačítka demokracii zaškrtit. Také většina vlád, které reprezentují evropskou oligarchii a rády se schovávají za Berlín a Frankfurt, má plán A: za žádnou cenu neustupovat požadavkům evropských občanů po demokracii a jejich odpor bezohledně zlomit. Zažili jsme to v červenci v Řecku. Proč se jim podařilo svrhnout demokraticky zvolenou řeckou vládu? Protože měly také plán B: konkrétně Řecko vyhodit z eura za těch nejhorších podmínek a zničit jeho bankovní systém a celé jeho hospodářství. Vzhledem k takovému tlaku potřebujeme i my plán B, abychom se mohli postavit proti nejreakčnějším a nedemokratickým silám Evropy.  Potřebujeme plán B, abychom posílili své pozice vůči jejich brutální politice, s níž zájmy většiny potlačují ve prospěch nepatrné menšiny. Potřebujeme plán B ale také proto, abychom zvýšili účinnost jednoduchého principu, že Evropa není ničím jiným, než jsou její občané.  Měny jsou tudíž pouze nástrojem, jak budovat blahobyt pro všechny, nikoli nástrojem k mučení či zbraní k zaškrcení demokracie. Když nemůže být euro demokratizováno, jestliže jej mocní používají k tomu, aby si podřizovali národy, musíme se vzbouřit. Budeme se vám dívat do očí a budeme vám říkat: „Jen to ještě jednou zkuste, zkuste si to! Vaše hrozby nás nelekají. Budeme hledat cestu k měnovému systému, který bude fungovat pro blaho lidí, nikoli proti němu.“ Náš plán A pro demokratickou Evropu je jištěn plánem B, který všem ukazuje, že nás vládnoucí nemohou terorizovat tak dlouho, dokud si nás plně nepodrobí a směřuje k tomu, aby si jeho smysl osvojila většina Evropanů. To vyžaduje dobrou přípravu. Technické otázky musí být ještě prodiskutovány a ujasněny. Na stole zatím leží množství idejí: zavedení paralelního platebního systému, paralelní měny, digitalizace transakcí s eurem, aby se zabránilo mezerám v likviditě, alternativy, směnné systémy založené na společenství (gemeinschaftsbasierte Tauschsysteme), vystoupení z eura a přeměna eura ve skutečně společnou měnu. Žádný evropský národ nemůže dosáhnout svého osvobození izolovaně od ostatních.  Naše vize je internacionalistická. V předstihu před tím, co se po politickém vývoji ve Španělsku, Irsku a – proč ne ještě znovu – v Řecku a ve Francii v roce 2017 bude muset stát, pracujme společně a konkrétně – se zřetelem k národním zvláštnostem – na vypracování plánu B. Navrhujeme tudíž mezinárodní konferenci o plánu B pro Evropu. Je otevřena pro občany a občanky, občanské organizace a akademiky. Mohla by se konat v listopadu 2015. Začneme s přípravami při slavnosti l´Humanité  12. září. Podílejte se spolu s námi!

Překlad z francouzského Peter Wahl. Překlad z němčiny Miloslav Formánek

Francouzská verze: http://www.jean-luc-melenchon.fr/2015/09/11/pour-un-plan-b-en-europe-2/