Zasílání novinek
Přejete si dostávat poštou pravidelné informace o činnosti sdružení, pozvánky na akce sdružením pořádané a texty tématicky mu blízké? Přihlašte se do moderované mailové konference.

Vyhledávání

Pro registrované

Citace



Chris Chase-Dunn: Síť nadnárodních sociálních hnutí. Procesy členění

 Institute for Research on World-Systems, University of California-Riverside

(Předneseno na konferenci Global Studies, 1. března 2014)

 

Souhrn: V tomto referátu se zkoumá transformační potenciál nadnárodních sociálních hnutí a pokrokových režimů k přeměně globálního kapitalistického systému v rámci příštích padesáti let ve společnost humanističtější a demokratickou.  K analýze tohoto potenciálu se referát zaměřuje na vzájemná spojení mezi existujícími hnutími a procesy, na základě kterých se hnutí v minulosti sbližovala, spolupracovala, projevovala se a utvářela výkonné organizační nástroje, které mohou mít význam pro povahu světového systému v dalších desetiletích.  Je posuzována obecná logika formování koalic a přezkoumávána literatura o koalicích vznikajících jak uvnitř, tak mezi společenskými hnutími.  Zřetel se tu obrací na světovou politiku, ale je posuzována i mnohem rozsáhlejší literatura o koaličním hnutí uvnitř národních společnosti, se zřetelem k důsledkům pro chápání procesů konvergence a divergence mezi nadnárodními sociálními hnutími. Jsou posuzovány dějiny jednotných front a lidových front z hlediska jejich významu pro současné situace a situace v blízké budoucnosti.  Je také zvažován problematický vztah mezi antisystémovými společenskými hnutími a reformistickými vládami a vládami, zaměřenými vůči systému.

 

Srovnávací evoluční perspektiva světových systémů se zabývá vznikem komplexních a hierarchických lidských společností už po dlouhou dobu, přičemž komparuje nevelké regionální světové systémy, v nichž byli všichni lidé kočovnými lovci-sběrači, s globální sítí a komplexem institucí současného systému. Společenská změna se vždy velice významně proplétala se sociálním hnutím.[1] Objevují se nové kulty usilující redefinovat ontologii a morální řád, v zájmu utváření nových forem veřejné moci či k jejímu zpochybňování a vzdorování vůči ní.

Norman Cohn (1993) tvrdí, že milenismus (millerianism) a eschatologie se objevuje se Zoroastrem a pak se prostřednictvím judaismu rozšiřuje do křesťanství. Ale ve výzkumech kultu příchodu nadpřirozených dobrodinců a hnutí vyznávajících znovuoživování, takových jako tanec duchů (ghost dance) (DuBois 2007), se předpokládá, že apokalyptická víra existovala možná přinejmenším už v některých nevelkých společnostech, jako část soupeřících repertoárů.  Chiliastická vyprávění o starém světě, který končí a o počínajícím novém světě, jsou mocnými motivacemi k rizikovému chování takového druhu, které uvádí do pohybu společenská hnutí, a to jak v minulosti, tak v současnosti.

Společenská hnutí se obtížně studují, protože jsou komplikovanější a chaotičtější než jiné společenské jevy. Todd Gitlin (2012:141) uvádí svou studii z roku 2012 o hnutí Occupy Wall Street následujícím způsobem:

„Hnutí jsou společenským organismem, živým fenoménem, který dýchá a adaptuje se na svá prostředí, nejsou to petrifikované objekty, zamrzlé v kategoriích, do nichž je strkají a zahánějí taxonomové. Přicházejí, postupují, proměňují se, expandují, dohadují se, odpočívají, štěpí se, stagnují, spojují se (sjednocují), rozvazují obnošenou tkáň, rozpadají se, regenerují, točí se v kruhu, jsou obviňována, že si je někdo koupil nebo že se zaprodala a často jsou prohlašována za mrtvá.“

 

V tomto referátu se zaměřím na nadnárodní společenská hnutí v kontextu globální občanské společnosti, s tím, že budu zkoumat potenciál sítí radikálních společenských hnutí spojit se a hrát v několika příštích desetiletích ve světové politice významnou úlohu. Víme, že významné institucionální změny v moderním světovém systému jsou podněcovány společenskými hnutími, která se objevovala už v minulosti.  Pro New Deal ve třicátých letech bylo mocnou pobídkou dělnické hnutí, včetně socialistů, komunistů a anarchistů. Problém, o nějž tu jde, je ukázat, jak se může mocná koalice antisystémových hnutí[2] znovu stát významnou silou v kontextu krizí, ke kterým v 21. století dochází.

Ve výhledu světového systému se sleduje evoluce globálního ovládání a světové kapitalistické ekonomiky, významně poháněná sekvencí světových revolucí, v nichž místní povstání, jež se časem kupí, představují pro dané vlády hrozbu. Úspěšní uchazeči o privilegia a moc mezi těmi globálními elitami, které si je přejí udržet, či kteří po takových postech touží, musí řešit, jak aspoň poněkud organizovat světový pořádek v kontextu často mocných povstání, jež propukají zdola. Takovou světovou revolucí byla protestantská reforma v 16. století, která měla významný podíl na vzestupu nizozemské hegemonie. Světová revoluce v roce 1789 zahrnovala Francouzskou revoluci, ale také úspěšné boje za nezávislost ve Spojených státech a na Haiti a poté v mnoha koloniích v Latinské Americe. Světová revoluce v roce 1848, která vypukla především v metropolích Evropy a byla namířena proti monarchiím a za prosazení sebeurčení národů, našla svou odezvu také v nových křesťanských sektách, které vznikaly ve Spojených státech, stejně jako v Tajpinském povstání v Číně. Světová revoluce v roce 1917 zahrnula ruskou revoluci, ale také revoluce v Mexiku a v Číně, arabské povstání v roce 1916 a dala popud velké vlně bojů proti kolonialismu v Asii a v Africe, která vyvrcholila po 2. světové válce. Ve světové revoluci v roce 1968 se studenti v USA, Mexiku, ve Francii, v Itálii a v Číně zmobilizovali na protest jak proti staré levici, tak hodnotám střední třídy v podobě státu blahobytu a konzumerismu (Gitlin 1993).

V roce 1989 vystoupila významná hnutí proti komunistickému režimu ve jménu demokracie v Sovětském svazu, ve východní Evropě a v Číně. A počínaje rokem 1994, s revoltou Zapatistů v jižním Mexiku, vznikla další světová revoluce, směřující k vybojování globální spravedlnosti, proti trvajícímu nebezpečí válek, autokratickému panování a politice úspor, prováděné korporátním kapitalismem.  Tato poslední revolta mohla získat své označení (moniker - přezdívku) jako rok „2011“, kdy se arabské jaro prohnalo Středním Východem a přelilo se do Španělska, Řecka a do hnutí Occupy Wall Street (Gitlin 2012; Mason 2013).[3]

V tomto referátu se zaměřuji na Novou globální levici, která je komponentou širší globální občanské společnosti aktérů, kteří uvědoměle participují na světové politice.  Někteří se snaží změnit povahu světové společnosti, zatímco jiní se pouze pokoušejí bránit se proti větším (mocnějším - larger) silám. Nová globální levice je právě nejnovějším ztělesněním globální levice, která se angažovala ve světové politice od doby vzestupu hnutí za zrušení otroctví v osmnáctém století (Hochschild 2005).

Každá světová revoluce odráží povahu přítomných rozporů a dědictví dřívějších světových revolucí a institucionálních struktur, které v daném historickém období převládaly. Světové revoluce jsou komplikované, protože místní boje a boje v národním měřítku mají odlišný a často jedinečný charakter vzhledem k odlišným dějinám každé národní společnosti; lidé v různých částech širšího systému, tj. na globálním Severu a globálním Jihu, mají poněkud odlišné zájmy a zkušenosti. Přesto, každá světová revoluce získává sama o sobě zvláštní charakter, který odpovídá povaze konstelace hnutí, jež ji uskutečňují a povaze zápasících hnutí a akcím dané moci.  Povaha globální levice je pohyblivou skutečností, která musí být přehodnocována s tím, jak se světová revoluce vyvíjí.

Současná globální občanská společnost je složena ze všech jedinců a skupin, které vědomě zaměřují svou účast  k problémům, jež překračují místní a národní hranice a které se snaží spojit  se skupinami mimo jejich vlastní domovskou zemi aby tak získali vliv jak na místní a národní, tak globální problémy. Nová globální  levice  je tou podskupinou globální občanské společnosti, jež je kritická k neoliberalismu a ke kapitalistické gtlobalizaci, korporátnímu kapitalismu a k vykořisťovatelským a nedemokratickým strukturám globálního panství (Santos 2006). Širší globální občanská společnost zahrnuje také obránce globálního kapitalismu a existující instituce globálního panství, stejně tak jako vyzyvatele (challengers) současného globálního uspořádání. Nová globální levice je současným ztělesněním konstelace lidových sil, sociálních hnutí, globálních politických stran a pokrokových národních režimů, které zápasí (contested) s mocí, jež se ve světovém systému uplatňuje po staletí.  Existující instituce globálního panství byly utvořeny úsilím konkurujících si elit o zvýšení jejich moci a na obranu jejich privilegií, ale také  na základě úsilí lidových sil a pokrokových států čelit hierarchickým institucím, bránit dělnická práva, přístup k obecným statkům (commons), práva žen a menšin, suverenitu domorodého obyvatelstva a demokratizovat  místní, národní a globální instituce nadvlády.

Podle mého názoru zahrnuje Nová globální levice jak entity občanské společnosti: individua, organizace sociálních hnutí, nestátní organizace (NGOs), ale také politické strany a pokrokové národní režimy.  V tomto referátu hodlám posuzovat vztahy mezi hnutími a pokrokovými lidovými (populist) režimy, které se objevily v Latinské Americe v minulých dvou desetiletích. Tyto režimy jsou významnou částí Nové globální levice, ačkoliv je dobře známo, že vztahy mezi hnutími a režimy jsou jak vztahy vzájemné podpory, tak vztahy svárlivými (contentious) (Chase-Dunn, Morosin a Alvarez 2014).[4]

Hranice pokrokových sil, které se v Novém globální levici spojují, jsou neurčité (fuzzy) a proces zahrnování a vylučování nadále probíhá. Pravidla zahrnování a vylučování jsou obsažena v Chartě světového sociálního fóra (Charter of the World Social Forum), ačkoliv se o ní dosud diskutuje, nebyla od své formulace v roce 2001 příliš změněna.[5]

Nová globální levice vznikla z odporu proti globálnímu kapitalismu a k jeho kritice. Je koalicí společenských hnutí, která zahrnují stará společenská hnutí, ježá vznikala v 19. sstoletí (práce, anarchismus, socialismus, komunismus, feminismus, ekologismus, mír, lidská práva), spolu s jejich současným ztělesněním a hnutími, která vznikla ve světových revolucích roku 1968 a 1989 (homosexuální, proti korporacím, férový obchod, domorodci) a ještě novějšími (jako jsou slow food-food práva, globální spravedlnost-alterglobalismus, antiglobalismus, zdraví-HIV a alternativní média). Explicitní zřetel ke globálnímu Jihu a globální spravedlnosti je něčím, co se podobá některým dřívějším podobám globální levice, zvláště Kominterně, Bandungské konferenci a protikoloniálnímu hnutí. Nová globální levice obsahuje zbytky a přestavěné prvky dřívější globální levice, ale je kvalitativně odlišnou, protože:

·         jsou v ní nové prvky,

·         stará hnutí jsou přestavěna (dostala nový tvar)

·         ve snaze řešit problémy Severu a Jihu uvnitř hnutí a rozpory mezi hnutími, jsou využívány nové technologie (internet).

Dochází také k procesu učení, v němž se dřívější úspěchy a porážky globální levice  berou v úvahu,  s tím, aby se chyby minulosti už neopakovaly.  Vztahy uvnitř rodiny antisystémových hnutí a mezi lidovými (populist) režimy jsou jak kooperativní, tak soutěživé. To vyžaduje začít mluvit otevřeně, aby se mohlo zvýšit úsilí o kooperaci tak, aby globální kolektivní akce k restrukturaci světového systému mohla být efektivnější.

 

 

Kolektivní akce a koaliční teorie

 

Pro pochopení procesu formování koalice jsou důležité různé teoretické přístupy.  Teorie směny (Exchange Theory) předvídá, že strany, kde získává prospěch jak jedna, tak druhá, se budou v kooperativním chování pravděpodobněji angažovat.  Teorie rovnováhy (Balance Theory) předvídá, že „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.  Teorie rovnováhy moci (Balance of power theory) předvídá, že u koalic tří se budou pravděpodobněji utvářet vztahy kooperace se slabšími hráči, v opozici proti hráči silnějšímu. Všechny tyto teorie předpokládají, že akce budou mít racionální úroveň, což není pravděpodobné, jestliže jsou subjektem analýzy společenská hnutí. Nicméně jsou podnětné.

Dobrým shrnutím hlavních prvků, které vstupují do tvorby koalic mezi společenskými hnutími, je shrnutí Sidneye Tarrowa (2005). Pečlivým sledováním vztahů uvnitř a mezi společenskými hnutími, dochází  Tarrow k závěru, že je jejich  účelem hlavně bojovat proti  společnému ohrožení, či využívat  určité příležitosti; odtud otevřeně dočasná povaha koalic. Společné ohrožení či existence příležitosti je tím, co dává koalicím vzniknout a umožňuje jejich existenci (viz také Van Dyke 2003; Van Dyke  a Mccammon 2010). Podle Tarrowa jsou pro udržení koalice nezbytné čtyři prvky:

1.       členové musí zformulovat problém, který je vede ke spojení  a ke sledování  společného zájmu;

2.      členové si vzájemně a věří, že jejich partneři (peers) jsou spolehlivě oddáni společné či společným záležitostem a/nebo cíli (cílům);

3.      koalice musí mít mechanismus/mechanismy, které mohou zvládat jazykové rozdíly, rozdíly v orientacích, taktice, kultuře, ideologii atd., mezi kolektivními členy a uvnitř nich a uvnitř kolektivních členů (zvláště v nadnárodních koalicích);

4.      společně sdílenou pohnutku účastnit se a v důsledku toho získat výhodu.

Kooperativní akce a koalice s e odlišují svou intenzitou a trváním. Jedním extrémem je spojení, které zahrnuje smlouvy (záruky), na základě kterých dosavadní strany ztrácejí svou zvláštní existenci a vytvářejí novou integrovanou a strukturovanou organizaci. Jiným extrémem jsiu dočasná spojenectví (alliances) ke specificky vymezeným účelům, v nichž si strany udržují svou oddělenou identitu a organizace. Nadnárodní sociální hnutí stojí před většími výzvami, než mnohá lokální hnutí, kde mají mnohem menší intenzitu. Existuje globální kultura formování, ale trvají mnohé kulturní rozdíly mezi národy, třídami a etnickými skupinami. Lidé v odlišných částech světového systému mají odlišné problémy a odlišné zájmy. Tudíž všechna nadnárodní hnutí mají obrovské (huge) problémy v komunikaci a s rozdíly v hodnotách, v odlišnostech způsobu politického vyjadřování, v rozdílech pokud jde o relativní důležitost problémů a v  dostupnosti zdrojů.  Všechny tyto faktory podrývají identifikaci a důvěru. Tyto rozdíly existují v činnosti každého společenského hnut[6] (Zald a McCarthy 1987) a mezi nimi navzájem. Nicméně na nich v předchozích staletích vznikající  nadnárodní společenská hnutí pracovala. Dnešní dostupnost či méně nákladné technologie komunikace a dopravy ukazují na velkou možnost organizovat hnutí internacionálně.

Náš výzkum Světového sociálního fóra vedl ke vzniku diagramu sítě hnutí, která jsou do procesu sociálního fóra zahrnuta. Ten je pravděpodobně odpovídající reprezentací struktury levicového podílu na globální občanské společnosti.

 

Průzkum (surveys) sociálního fóra

 

Výzkum nadnárodního společenského hnutí, vedený pracovní skupinou při University of California-Riverside, předkládá čtyři písemné referáty o účastnících dění na Sociálním fóru. Využili jsme předchozí studii o hnutí za globální spravedlnost vypracovanou Starrem (2000) a Fisherem a Ponniahovem (2003), abychom zkonstruovali náš originální přehled osmnácti společenských témat, o nichž se domníváme, že byla reprezentativní na Světovém sociálním fóru (SSF) v lednu 2005 v Porto Alegre, v Brazílii. Uskutečnili jsme tento průzkum také na SSF v Nairobi, v Keně v roce 2007, v němž jsme využili mnohé z týchž témat, ale oddělili jsme lidská práva od antirasismu a přidali jsme osm dodatečných témat v hnutí (rozvoj, bezzemci, imigranti, náboženství, ubytování, nezaměstnanost, otevřené zdroje a autonomie (samospráva)). Stejně rozsáhlý seznam 27 témat v hnutí jsme použili na Sociálním fóru v USA (USSF) v Atlantě v roce 2007 a v Detroitu na USSF v roce 2010.

Zkoumali jsme změny a trvání v relativní velikosti hnutí a ve změnách v centru sítě (násobné jádro – multiplicative coreness). Relativní velikost hnutí je indikována procentem účastníků, kteří o sobě prohlašují, že jsou zahrnuti do každého tématu v hnutí. Žádali jsme se každého účastníka hnutí, aby zatrhl, zda se identifikuje nebo neidentifikuje - nebo se aktivně podílí na každém z témat hnutí, s následujícími položkami v našem přehledu otázek:

 

(Zaškrtni všechna z následujících hnutí, s nímž se silně identifikuješ a s nímž se dále identifikuješ nebo se ho aktivně účastníš:

 

a) silná identifikace                                         b) aktivně se účastním v:

 

1. alternativní média/kultura                                         alternativní média/kultura

2. anarchismus                                                       anarchismus

3. antikorporátní                                                    antikorporátní

4. antiglobalismus                                                 antiglobalismus

5. antirasismus                                                       antirasismus

6. alternativní globalizace/globální spravedlnost       alt.glob./globální spravedlnost

7. autonomie                                                                      autonomie

8. komunistické                                                     komunistické

9. rozvojová pomoc/ekonomický rozvoj                       rozvoj.pomoc/ekon. rozvoj

10. ekologické                                                                     ekologické

11. spravedlivý obchod/spravedlnost v obchodu         správ.obchod/sprav.v obchodu

12. práva na potravu/Slow Food                         práva na potravu/Slow Food

13. gayové/lesby/bisexuální/transvestité/zvl.práva   gay,lesb,bisex,trans./zvl.práva

14. zdravotnictví/HIV                                                       zdravotnictví/HIV

15. práva na ubyt./proti násilnému vypuzení               pr. na ubyt./proti násil.vypuz.

16. lidská práva                                                       lidská práva

17. domorodé obyvatelstvo                                              domorodé obyvatelstvo

18. nezaměstnaní dělníci/práva na  welfare                nezam.děl./práva na welfare

19. práce                                                                   práce

20. práva migrantů/emigrantů                          práva imigrantů/emigrantů

21. národní suverenita/národ. osvobození                  nár.suver./nár. osvobození

22. otevřené zdroje/právo na intelekt.vlastnictví       otevř.zdroje/pr.na int.vlast.

23. mír/proti válce                                                mír/proti válce

24. rolníci,farmáři,bezzemci/zem. reforma                 rol.farm. bezzem./zem.reforma

25. náboženská/duchovní                                    náboženská /duchovní

26. socialistické                                                      socialistické

27. ženské/feministické                                       ženské/feministické

28. jiné, prosím vypiš                                                        jiné, prosím vypiš

 

Tabulka 1: Síť zapojení do hnutí na SSF v Nairobi v roce 2007.[7]

 

Obvyklý postup UCINet QAP produkuje Pearsonův korelační koeficient rozčleňující připojené síťové matrice. Pearsonův r koeficient korelace mezi matricí US SF v roce 2007 a US SF z roku 2010, byl 0.74. To je mírně větší pozitivní korelace, než byla zjištěna mezi určeními témat v hnutí mezi mítinkem sociálního fóra v Nairobi a mítinkem sociálního fóra v Atlantě, který byl 0.71 (Chase-Dunn a Kaneshiro 2009). Není překvapivé, že sociální fórum v Atlantě bylo podobnější  sociálnímu fóru v Detroitu, než ke světovému fóru v Nairobi, překvapením ale je, že národní a globální afiliační matrice jsou si tak podobné. To znamená, že existuje docela podobná struktura sítě vztahů mezi hnutími, která jsou svým zřetelem globální.

To je jedno z mnoha hnutí, v jejichž rámci se dá očekávat, že se podaří zkonstruovat efektivní nástroj.

(Povaha současné světové revoluce: třídní analýzy, prekariát, vzdělaní nezaměstnaní, městská chudina na globálním Jihu, Standing, Mason Milkman calocc study (?), Karatasli aspol.; také se diskutují střechové organizace a koalice, které vznikají z procesů na sociálním fóru: domorodé/ekologické, zelená práce, ekologická spravedlnost, spravedlivé klima (Bond); a také o návrhu zákona o výzkumu (bill carroll´s research) sítě levicových institucí.) 

 

 

Fronty

 

Význam historie široce založených levicově orientovaných koalic v raném období má diskutabilní význam pro pochopení procesů v současné světové revoluci. Třetí internacionála (KOMINTERNA) byla komplexem  rudé sítě, v níž se shromáždili komunisté  ke koordinaci politických akcí v letech po 1. světové válce. Bylo to v tomto kontextu, kdy nadnárodní skupiny komunistických intelektuálů vyhlásily, že povedou globální proletariát do světové revoluce, jejímž smyslem měla být přeměna kapitalismu v socialismus a komunismus zrušením velkého soukromého vlastnictví výrobních prostředků. KOMINTERNA přijala svůj status na druhém kongresu v roce 1920. Byla vedena Výkonným výborem a předsednictvem. Ve statusu se prohlašovalo, že se kongres bude konat za účasti reprezentace z celého světa „nejméně jednou ročně“. KOMINTERNA organizovala a sponzorovala také další početné „frontovní organizace“ – Rudou odborovou internacionálu. Internacionálu komunistické mládeže, Mezinárodní rudou pomoc, Mezinárodní rolnickou radu, Mezinárodní dělnickou pomoc a Komunistickou organizaci žen (Sworakowski 1965).

KOMINTERNA byla založena v Sovětském svazu, „vlasti proletariátu“ a je tak často líčena jako by byla hlavně nástrojem sovětské zahraniční politiky. Jsou jen malé pochybnosti, že tomu tak bylo po vzestupu Stalina. Zřejmě nejkřiklavějším příkladem je, když se Stalin pokusil využít KOMINTERNY, aby získal komunistické strany celého světa pro podporu Hitlerova-Stalinova paktu z roku 1939. Avšak během Leninovy doby, či spíše ještě když se těšil dobrému zdraví, pořádala KOMINTERNA velké mnohonárodní kongresy, kterých se účastnili lidé hovořící nejméně čtyřiceti jazyky jako svým rodným jazykem.  Největší z těchto kongresů se konal za účasti více jak 1600 delegátů. Sworakowski (1965:9) uvádí, že

„Na počátku, po určitých pokusech o omezení, bylo delegátům povoleno užívat při setkáních jakýkoli jazyk, který si vybrali. Jejich projevy byly překládány do ruštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny, nebo byl výtah z těchto jazyků čten na kongresu bezprostředně, jestliže byl projev prosloven v jiném jazyce. Jestli byl projev překládán doslova či ve výtahu, v delší či kratší verzi, záviselo na významu řečníka.  I při takovém překladu, který šetřil čas,  a při jeho krácení bylo pochopitelné, proč některé kongresy trvaly až čtyřicet dní.“

 

KOMINTERNA byla zrušena v roce 1943, i když Sovětský svaz až do svého zániku v roce 1989 nadále vystupoval jako protagonista světové dělnické třídy. Paul Mason (2013) nám připomíná význam hrozeb z jiných společenských hnutí, která přicházejí s výzvami, jež vybízejí dřívější sektáře, aby se pokusili získávat pozornost veřejnosti. Jednotná fronta představovala původně snahu komunistů vytvořit alianci s jinými socialisty, s rolníky a všemi dělníky. Lidová fronta byla koalicí ještě širší, která zahrnovala všechny, kdo byli ochotni postavit se proti fašismu.  Tyto snahy byly obvykle považovány za komunistickou manipoulaci, aby do nich mohli infiltrovat a řídit je, ale studie Davida Blaazera (1992) o vůdcích Lidové fronty v Británii ukazuje, že mnozí z nekomunistických účastníků nebyli žádní tupci, kteří by komunistům slepě důvěřovali. Byli oddanými demokraty a socialisty, kteří byli ochotni pracovat s komunisty na mobilizaci boje proti fašismu (viz také eseje v Grahamu a Prestonovi, 1987). Ale základní stanovisko zaujaté Masonem zůstávalo v platnosti. Síly divergence v globální levici třicátých let byly zčásti překonány jasným aktuálním nebezpečím růstu velké vlny fašismu (Goldfrank 1978). Uprostřed veškeré této snahy o kooperaci vyhlásili trockisté v roce 1938 Čtvrtou internacionálu.  A po zániku fašismu, který byl výsledkem 2. světové války, se levice v mnoha zemích opět rozpadla.  Maoisté v Číně se snažili vytvořit dostatečně silnou koalici, aby potřeli nacionalisty a mohli vládnout v nové lidové republice.  V dalších zemích to však vedlo k nové roztržce mezi maoisty a jinými složkami levice (Gitlin 1993).

Má vůbec toto vyprávění význam pro současnost a nejbližší budoucnost? Je  tu funkční ekvivalent k fašismu, který by mohl tlačit složky Nové globální levice, aby se spojily, či který by mohl  být hybnou silou  pro organizaci nových účinných nástrojů ke globální politické aktivitě? Bill Robinson (2013) tvrdí, že nedávný vývoj, v odpověď na růst rezistence zdola a zmatek, způsobený různými současnými krizemi globálního korporátního kapitalismu, vede k růstu „fašismu 21. století, pod záminkou potřeby vytvoření globálně koordinovaného policejního státu. To by se mohlo představovat tak velké nebezpečí, že by mohli být různé prvky nové globální levice, její vydíraní příznivci, synergikové, ochotni ke kompromisu v některých svých principech, aby bylo možné dát dohromady  ragmatičtější a lépe organizované nástroje, s nimiž by se mohlo čelit fašismu 21. století.

 

(Text dosud neprošel jazykovou ani stylistickou korekturou)

 

Bibliografie:

 

Amin, Sami 2008. „Toward the fifth international? S. 123-143, in Katarina Sehm-Patomaki and Marko Ulvila (eds.) Global Political Parties. London: Zed Press.

Bandy, Joe and Jackie Smith 2005 Coalitions Across Borders: Transnational Protest and the  Neoliberal Border. Lanham, MD: Rowman and Littlefield.

Blaazer, David 1992 The Popular Front and the Progressive Tradition. Cambridge: Cambridge University Press.

Bond, Patrick 2012 The Politics of Climate Justice: Paralysis Above. Movement Below Durban, SA: University of  Kwa-zulu Natal Press.

Calhoun, Craig. 2013. „Occupy Wall Street in Perspecdtive.“ British Journal of Sociology 64 (1):  26-38.

Carroll, William K. and R. S. Ratner  1996 „Master framing and cross-movement networking in contemponary social movements“. Sociological Qaterly 37,4: 601-.625.

Carroll William  K and J.P. Sapinski Embedding Post-Capitalist Alternatives: The Global Network of Alternative Knowledge Production. Journal of World Systems Research Volume 19, Number 2, str. 211-240.

Castells Manuel 2012 Network of outrage and hope: social movement in the Internet age Cambridge: Polity Press.

Chase-Dunn C. 2005 „Global Public social science“ The American Sociologists 36, 3-4: 121-132 (Fall/Winter). Reprinted Pp. 179-194 in Lawrence T. Nichols (ed.) Public Sociology: The Contemporary Debate. New Brunswick, NJ: Transaction Press.

Chase-Dunn, Christopher and Ellen Reese 2008 „Global party formation in world historical perspective“ in Katarina Sehm-Patomaki and Marko Ulvila (eds.) Global Party Formation. London: Zed Press.

Chase-Dunn, C. and Matheu Kaneshiro 2009 „Stability and Change in the contours of Alliances Among movements in the social forum process“ Pp. 119-133 in David Fassenfest (ed.) Engaging Social Justice. Leiden: Brill.

Chase-Dunn, C. and Bruce Lerro 2014 Social Change: Globalization from the Stone Age to the Present. Boulder, CO: Paradigm.

Chase-Dunn, Christopher, Christine Petit, Richard Niemeyer, Robert A. Hanneman and Ellen Reese 2007 „The contours of solidarity among global movements“ International Journal of Peace Studies 12,2: 1-15 (Autumn/Winter)

Chase-Dunn, C. Ellen Reese. Mark Herkenrath, Rebecca Giem, Erika Guttierrez, Linda Kim, and Christine Petit, „North-South Contradictions and Bridges at the World Social Forum“ 2008 Pp 341-366 in Rafael Reuveny and William R. Thompson (eds.) NORTH AND SOUTH IN THE WORLD POLITICAL ECONOMY. Malden, MA: Blasckwell.

Chase-Dunn, C. and R. E. Niemeyer 2009 „The World revolution of 20xx“ Pp. 35-57 in Mathias Albert, Gesa Bluhm, Han Helmig, Andreas Leutzch, Jochen Walter (eds.) Transnational Political Spaces, Campus Verlag: Frankfurt/New York.

Chase-Dunn, C and Ian Breckenridge-Jackson 2014 „The Intermovement Network in the U.S. social forum process: Comparing Atlanta 2007 with Detroit 2010“ IROWS Working Paper #7.

Chase-Dunn, C. Alessandro Morosin and Alexis Álvarez 2014 „Social Movements and Progressive Regimes in Latin America: World Revolutions and Semiperipheal Development“ in Paul Almeida and Allen Coerdero Ulate (eds.) Handbook of Social Movements across Latin America, Springer.

Cohn, Norman 1993 Cosmos and the World to Come: the Ancient Roots of Apocalyptic Faith. New Haven, CT: Yale University Press.

Coyne, Gary, Juliann Allisaon, Ellen Reese, Katja Guenther, Ian Breckenridge-Jackson, Edwin Elias, Ali Lairy, James Love, Anthony Roberts, Natasha Rodojcic,m Miryam Ruvalcaba, Elizabeth Schwarz, and Christopeherr Chase-Dunn  2010 „2010 U.,S. Social Forum Survey of Attendees: Preliminary Report „Irows Working Paper # 64 at http://rows.ucr.edu/ppers/irows64.htm

Davis, Mike 2006 Planet of Slums. London: Verso della Porta, Donatella. 2005 „Multiple Belongings, Tolerant Identities, and the Construction of „Another Politics“: Between the European Social Forum and the Local Social Fora,“ Pp. 175-202 in Transnational Protest and Global Activism, edited by Donatella della Porta ad Sidney Tarrow. Landham, MD: Rowman & Littlefield

Du Bois, Cora 2007 (1939 The 1870 Ghost Dance. Lincoln, NB: University of Nebraska Press.

Fukuyama, Francis 2013 „The middle class revolution Wall Street Journal, June 29, 2013, p.

Gill, Stephen 2000 „Toward a post-modern prince?: the battle of Seattle as a moment in the new politics of globalization“ Millennium 29,1:131-140.

Gitlin, Todd 1993 The Sixties: Years  of Hope, Days of Rage. New York: Bantam Books

___________2012 Occupy Nation. New York: HarperCollins

Goldfrank, W.L. 1978 „Fascism and world economy“ Pp. 75-120 in Barbara Hockey Kaplan (ed.) Social Change in the Capitalist World Economy. Beverly Hills, CA: Sage.

Graeber, David 2013 The Democracy Project: A History, A Crisis, A Movement. New York: Spiegel and Grau (Random House).

Graham, Helen and Paul Preston (eds.) 1987 The Popular Front in Europe New York: St. Martin´s Press.

Hardt, Michael, and Antonio Negri. 2012. Declaration. New York: Argo Navis Author Services.

Herrera, Joel S. 2014 „Neoliberal Reform and Latin America´s Turn to the Left“ unpublished honors thesis, University of California-Riverside.

Herkenrath, Mark 2011 Die Globalisierung der sozialen Bewegungen: Transnationaler Zivilgreseůůschaft und die Suche nach einer gerechten Weltordnung. Weisbaden: VS Verlag.

Hochschild, Adam 2005 Bury the Chains: Prophets and Rebels in the Fight to Free am Empire´s Slaves. New York: Houghton Mifflin.

Johnston, Hank and Paul Almeida (eds.) 2006 Latin American Social Movements: Globalization, Democratization and Transnational Networks. Lanham, MD: Rowman and Littlefield.

Juris, Jeffrey S. 2008 Networking Futures: the Movements Against Corporate Globalization Durham, N.C.: Duke University Press.

Keck, Margaret E and Katherine Sikking. 1998. Activists Beyond Borders: Advocacy Networks in International Politics. Ithaca: Cornell University Press.

Karatasli, Savan Savas, Sefika Kumral, Ben Scully and Smriti Upadhyay „Class, Crisis, and the 2011 Protest Wave: Cyclical  and Secular Trends in Global Labor Unrest“ in Immanuel Wallerstein, Christopher Chase-Dunn and Christian Suter (eds.) Overcoming Global Inequalities. Boulder, CO: Paradigm Publishers.

Korotayev, A.V., and J.V Zinkina. 2011. „Egyptian Revolution: A Demographic Structural Analysis.“ Entelequia, Revista Interdisciplinar (13): 139-170.

Krinski, John and Ellen Reese, 2006. „Forging and Sustaining Labor-Community Coalitions: The Workfare Justice Movement in Three Cities.“ Sociological Forum 21(4): 623-658.

Mason, Paul 2013 Why Its Still Kicking off Everywhere: The New Global Revolutions.

Martin. William G. et al, Making Waves: Worldwide Social Movements, 1750-2005. 2008 Boulder, CO: Paradigm.

Meyer, David S. and Catharine Corrigall-Brown 2005 „Coalitions and political context: U.S. movements against wars in Iraq“ Mobilization 10:327-344.

Obach, Brian K. 2004 Labor and the Environmental Movement: The Quest for Common Ground. Cambridge, MA: MIT Press.

Milkman, Ruth, Stephanie Luce and Penny Lewis 2013 „Changing the subject: a bottom-up account of Occupy Wall Street in the New York City“ CUNY: The Murphy Institute.

Moghadam, Valentine M. 2012. „Anti-systemic Movements Compared.“ In Routledge International Handbook of World-Systems Analysis, edited by Salvatore J. Babones and Christopher Chase-Dunn New York Routlege.

Morrow, Felix 1974 (1936) Revolution and Counter-revolution in Spain. New York: Fathfinder Press.

Reitan, Ruth 2007 Global Activism. London: Routlegedge.

Revolutionary Communist Party 2010 Constitution for the New Socialist Republic in North America. Chicago: RCP Publications.

Robinson, William I 1996 Promoting Polyarchy: Globalization, US Intervention and Hegemony. Cambridge: Cambridge University Press.

_____________2013 „Policing the global crisis“ Journal of World-Systems Research Volume 19, Number 2: 193-197.

Rose, Fred 2000 Coalitions Across the Class Divide: Lessons from the Labor, Peace, and Environmental Movements. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press.

Santos, Bonaventura de Sousa 2006 The Rise of the Global Left London: Zed Press.

Smith, Jackie and Dawn Weist 2012 Social Movement in the World-System New York: Russell-Sage.

Smith, Jackie, Marina Karides, Marc Becker, Dorval Brunelle, Christopher Chase-Dunn, Donatella della Porta, Rosalba Icaza Garza, Jeffrey S. Juris, Lorenzo Mosca, Ellen Reese, Peter Jay Smith and Rolando Vazquez 2014 Global Democracy and the World Social Forums. Boulder, CO: Paradigm Publishers; Revised 2nd  edition.

Snow, David A. and Sarah A. Soule 2009 A Primer on Social Movements New York: Norton.

Standing, Guy. 2 011. The Precariat: The New Dangerous Class. New York: Bloomsbury Academic.

Sworakowski, Witold S. 1965 The Communist International and Its Front Organizations. Stanford, Calif., Hoover Institution on War, Revolution and Peace

Tarrow, Sidney 2005 The New Transactional Activism, Cambridge, UK: Cambridge University Press.

Tattersall, Almanda 2010 Power in Coalition: Ithaca, NY: Cornell University Press.

Van Dyke, Nella 2003 „Crossing movement boundaries: Factors that faciliate coalition protest by American college students, 1930-1990.“ Social Problems 50(2):226-50.

http://www.jstor.org/stable/10.1525/sp.2003.50.2.226

Van Dyke, Nella and Holly J McCammon (eds.) 2010 Strategic Alliances: Coalition Building and Social Movements. Minneapolis: Universit of Minnesota Press.

Wallerstein, Immanuel 1990 „Antisystemic movements: history and dilemmas“ in Transforming the Revolutions edited by Samir Amin, Giovanni Arighi, Andre Gunder Frank and Immanuel Wallerstein. Nex York: Monthly Review Press.

_________________ 2004 World-Systems Analysis. Durham, NC: Duke University Press.

Zald, Mayer N. and John D. McCarthy 1987 Social Movements in an Organizational Society. New Brunswick, NJ. Transaction Books.

 

 

 

 Překlad: Miloslav Formánek

 



[1] Snow and Souler (2009:6) vymezují sociální hnutí následovně: „Sociální hnutí jsou kolektivity jednající na určitém stupni organizace a kontinuity, zčásti mimo institucionální či organizační kanály (cesty), jejichž účelem je čelit existujícím systémům úřadů (úřední moci), či se vzepřít změnám v takových systémech, v organizaci, společnosti, kultuře, či světovém systému, v němž jsou zasazeny“.

[2] Hnutí proti systému zahrnují rozličné „rodiny hnutí“, která pracují k větší demokracii a rovnosti. Podle Wallersteina, „být antisystémovým znamená argumentovat, že ani svoboda ani rovnosti není za existujícího systému možná a že obojí je možné jen v transformovaném světě“ (1990:36).

[3] Světové revoluce jsou pojmenovány podle symbolického roku, ve kterém došlo k některým událostem, jež jsou pro kvalitu těchto revolt příznačná. 

[4] Naše kategorizace reformních a antisysstémových režimů v Latinské Americe od roku 1959 do roku 2012 je obsažena v Dodatku k Chase-Dunn, Morosin a Alvarez (2014), který je dostupný na http://www.irows.ucr.edu/cd/appendices/pinktideapp.htm

[5] Charta světového sociálního fóra nepřipouští účast těch, kdo se účastní jako reprezentace organizací, které se angažují, či které obhajují ozbrojený boj. Ani vládám, věroučným institucím či politickým stranám se neumožňuje, aby vysílaly na Světová sociální fóra (WSF) své reprezentanty. Viz World Social Forum Charter.  

[6] Posuď ideu McCarthy a Zald o soustavné práci (;)  a aplikuj  ji na nadnárodní společenská hnutí. Posuď také ideu bumerangu Kecka a Sikkinka.  Posuď typy solidarity (Ruth Reitanové) Cituj je.

[7] Náš projekt stránky webu obsahuje souhrn nástrojů ze SSF 05, SSF 07 a US SF 10. Viz  http://www.irows.ucr.edu/research/tsmstudy.htm.  Celá síťová kalkulace využívá the UCINET 6.130 software balíčků (package) (Bogatti, Everest and Freeman 2002)

 

Aktualizováno ( Pátek, 01 srpen 2014 )
 
Zasílání novinek
Přejete si dostávat poštou pravidelné informace o činnosti sdružení, pozvánky na akce sdružením pořádané a texty tématicky mu blízké? Přihlašte se do moderované mailové konference.