Zasílání novinek
Přejete si dostávat poštou pravidelné informace o činnosti sdružení, pozvánky na akce sdružením pořádané a texty tématicky mu blízké? Přihlašte se do moderované mailové konference.

Vyhledávání

Pro registrované

Citace



Guo Ji: Kdo skutečně pošlapává lidská práva?


Analýza globálních lidských práv z hlediska morálky



 

Každý rok vydává Státní department USA Zprávu o uplatňování lidských práv, v níž posuzuje a rovněž odsuzuje stav lidských práv v téměř všech zemích a oblastech světa. Z hlediska „nejvyšší morální pozice“, kterou si osvojují, jednají Spojené státy jako by byly povolány být světovým „soudcem lidských práv“.

Kdo však skutečně pošlapává lidská práva v současném světě? To je otázka, na níž je odpověď skrývána pod masou zkreslených fakt, zamlčených pravd a překrouceného morálního ospravedlňování.

 

Válka: obrovské porušování lidských práv

Žádné porušování lidských práv nemůže být extrémnější či rozsáhlejší než válka. Válka vede k jedné pohromě za druhou, žene lid do propasti nevýslovného utrpení.

Protože nejsme zatím schopni vzniku válekplně zabránit, mají lidé tendenci dělit je na války spravedlivé a nespravedlivé. Jak však v takovém případě odlišit válku spravedlivou od nespravedlivé? Nejobecněji je v současném globálním společenství přijímán názor, že války agresivní jsou nespravedlivé, zatímco války obranné (kladoucí odpor) jsou spravedlivé.

Americká revoluční válka byla válkou spravedlivou. Říkáme to proto, že to byla válka za svržení britského koloniálního panství a za dosažení národní nezávislosti. Válka v Pacifiku během druhé světové války, v níž USA uskutečnily po japonském útoku na PearlHarbor množství protiútoků, byla také válkou spravedlivou, protože se bojovalo s cílem porazit fašistické síly, které válku vyvolaly. Po vstupu do nového tisíciletí zahájily USA válku v Afghánistánu s cílem, porazit síly terorismu. Mnoho zemí a národů ve světě s touto válkou sympatizovalo a vyjadřovalo pro ni pochopení. Bylo tomu tak proto, že za útokem z 11. září, který způsobil ve Spojených státech značné ztráty na životech a majetku,bylateroristická organizace al Kaída, skrývající se v Afghánistánu.

Vzdor tomu však byla od druhé světové války, a zvláště po válce studené většina zámořských vojenských tažení Spojených států svou povahou agresivní. K těmto válkám docházelo mimo americkou půdu, nezpůsobila smrt ani jediného amerického civilisty, ale přinesly značné utrpení lidem v jiných zemích.  USA vedly od roku 1945 do roku 1990 celkem 124 rozsáhlých válek a vojenských intervencí,v průměru2,8 krát ročně a od roku 1991 do roku 2003 přes 40 válek a vojenských intervencí v zámoří, v průměru 4 krát ročně.

Během Korejské války (1950-1953) použily veškeré zbraně, které měly k dispozici, kromě nukleárních zbraní a angažovaly se dokonce v nehumánním biologickém válčení. Od roku 1961 do roku 1973 vedly USA po dvanáct let ve Vietnamu válku, kterou francouzský prezident Charles de Gaulle odsoudil jako „špinavou válku“. Také Martin Luther King, významný aktivista v oblasti lidských práv, vyhlásil ve svém veřejném prohlášení, že by USA měly být odsouzeny pro porušování téměř všech mezinárodních úmluv, jež byly uzavřeny na ochranu lidské důstojnosti v průběhu války.

V roce 2003 zahájily USA „preventivní“ válku proti Iráku pod záminkou, že Irák ukrývá zbraně masového ničení. Válka byla vedena nejenom bez schválení OSN, ale vyvolala také největší protiválečné demonstrace od válkyVietnamské, s téměř deseti miliony lidí ve více než 10 zemích, které protestovaly na ulicích ve více než 400 měst. Avšak navzdory tomu si USA svůj sklon zahajovat agresivní války proti suverénním státůmpodržely.  Poté, co okupovali Irák, hledali vojáci USA zbraně masového ničení všude, kde jen to bylo možné, ale žádné stopy po nich nenašli, Irák samotný však byl zatažen do osmileté války.

Během minulých 60.let vedly USA v zámořívíce válek, než kdy jakákoli jiná země světa. Jsou zemí, která bojuje ve válkách na území jiných států téměř každý den. Těžko uvěřit, že by země, která si tak  chtivědopřává využívání síly při zahajování válek v zámoří, mohla sebe samapovažovat či uznávat za světového „soudce nad lidskými právy“.

 

Vedlejší (kolaterální) válečné škody: porušování občanského práva na život

Vláda Spojených států sahá k vojenským akcím v zámoří častona základě předpokladu, že lidská práva jsou důležitější než národní suverenita a tudíž pod záminkou humanitární intervence, svržení tyranie, podpory demokracie a boje za svobodu.  Dokonce často pro své vojenské operacenachází slibná pojmenování, jako je spravedlivá věc, podpora demokracie a obnova naděje. Naneštěstí však významné množství civilních obětí, které je výsledkem těchto válekbagatelizuje a popisuje jako „kolaterální škody“,nad kterými nanejvýš vyslovuje své „politování“.

Právo na život je nejzákladnějším ze všech lidských práv a právě toto právo je bezcitnou válečnou mašineriízcela pošlapáno.

V roce 1999bombardovaly síly NATO po 78 dní Jugoslávii pod záminkou odvrácení humanitární katastrofy. Během trvání konfliktu vzlétla letadla NATO k 32 000 bojových misí a svrhla celkem 21 000 tun bomb, jejichž ničivá síla čtyřikrát překročila sílu atomové zbraně svržené na Hirošimu. Spojené státy dokonce použily zbraně, které jsou mezinárodními úmluvami zakázané, jako jsou tříštivé bomby,střelivo s ochuzeným uranem a také nové zbraně, jako jsou elektromagnetické zbraně a grafitové bomby.  Tyto útoky vedly ke smrti 2 000 civilistů, ke zranění 6 000 lidí,  téměř jeden milion lidí se ocitl bez domova a přes 2 miliony lidí bylo připraveno o zdroj svých příjmů. Měly také dlouhodobý devastující účinek na životní prostředí v Jugoslávii a v okolní oblasti. Byla to skutečná humanitární katastrofa.

Kolik civilistů bylo zabito v Iráku, kolik jich bylo zabito v Afghánistánu? To je důvod, proč vláda USA stále mlčí. Podle zprávy z roku 2009, vydané iráckým Ministerstvem pro lidská práva, bylo ve válce od ledna 2004 do října 2008 zabito celkem 85 694 civilistů. Organizace „Iraq Body Count“ sídlící v Londýně, prohlásila, že během invaze do Iráku bylo zabito 122 000 Iráčanů.  V roce 2006, odhadoval přehled, který publikoval renomovaný lékařský časopis The Lancet, ževýsledkem invaze, kterou USAvedly do Iráku, bylo 655 000 civilních obětí. V roce 2007 se v přehledu, který publikovala ORB, nezávislá agentura pro výzkum veřejného mínění se sídlem v Británii, odhadovalo, že v důsledku konfliktu v Iráku zahynulo na 1,2 milionu lidí.  Podle Zprávy publikované Watson Institute for International Studies při Brownově universitě, vedly boje v Iráku a Afghánistánu do konce roku 2011 ke smrti 125 000 iráckých civilistů, 11 700 civilistů afghánskýcha 35 00 Pákistánců. Ve zprávě se také uvádí, že obě války vyhnaly z domovů na 3,5 milionu iráckých utečenců, 3 miliony afgánských utečencůa 1 milion utečenců z Pákistánu.

Tyto počty nemohou vyjádřit plný rozsah devastace, kterou v těchto zemích válka vyvolala.  Nezahrnují drsnézkrácení úrovně uspokojování potřeb, destruovanou infrastrukturu a zhoršení životního standardu.  Neříkají nic o zničených rodinách, o zranění a smrti v nejbližším příbuzenstvu, o vdovách, sirotcích a deformovaných novorozencích, či o slzách, bolesti, starosti, osamělosti, strachu a děsu, o zoufalství, hněvu či nenávisti.  Kdo jsou tak více vinni za smrt civilistů a humanitární katastrofy: „tyrani“ a ti, kdo vyvolali „etnické čistky“, nebo války a akty vojenské intervence, které jsou zahajovány pod záminkou, že s nimi skoncují?

 

Právní imunita: výsměch lidským právům v dané zemi specifickým

V časných ranních hodinách 11. března 2012 se americký voják ze základny v afghánské provincii Kandahár údajně uprostřed noci jako děsivý přízrak vplížildo dvou vesnic, kde osamoceně zahájil šílenou střelbu na spící afghánské vesničany.  Při útoku usmrtil 17 lidí, včetně devíti dětí a tří žen.  Byla tato vražda činem jednoho či mnoha vojáků?  Vzhledem k tomu, jak zběhlá jsou západní média při zjišťování pravdy, je pravděpodobné, že se nikdy na tuto otázku nedočkáme odpovědi. Údajný střelec byl poslán zpátky do Spojených států, před válečný soud, protože USA majív Afghánistánu privilegium právní imunity. Vzhledem k tomu, jak se soudní jednání vleče, může potrvat dost dlouhou dobu, než bude pachatel čelit spravedlnosti a ani pak není žádná záruka, že nakonec bude vynesen spravedlivý rozsudek.

Je nemožné zjistit, ke kolika podobným masakrům došlo. Při masakrech, ke kterým došlo ve Vietnamské válce, byly americkými vojsky zabity stovky vesničanů.  Pouze jeden voják však byl v souvislosti s masakremobviněn, a později, po třech letech vazby propuštěn.Počínaje lednem 2010, pět amerických vojáků z Páté brigády a Druhé pěchotní divize, kteří si sami říkali „Týn zabíječů“, zavraždilo přinejmenším tři afghánské civilisty a zohavilo jejich těla, aby znemožnilodokazování. Někteří lidé věří, že Američané získali právní imunitu, která poskytuje americkým vojákům „licenci k zabíjení“.

Tady je možné učinit poněkud ironické srovnání. Během invaze Spojených států do Panamy v roce 1989 zajaly americké síly prezidenta Panamy Manuela Noriegu, legitimního prezidenta suverénního státu a odvezly jej do USA, kde stanul soudem, přičemž důvodem bylo, že porušil severoamerický zákon; když však vojáci USAzabíjejí v cizích zemíchnevinné civilisty, jsou chráněni imunitou, jež znamená, že nemohou být podle práva těchto zemísouzeni.

Legální imunita, kterou si západní mocnosti navykly využívat jako pardonování svého porušování lidských práv v koloniích během období kolonialismu, je Spojenými státy při porušování lidských práv civilistů v jiných zemích se stejným zdůvodněním používána až dosud.

Války a zabíjení nemohou žádnýmzpůsobem v kterékoli zemi situaci v lidských právech zlepšit. Nemohou probouzet nic než bludný kruh nenávisti a násilí. Prokazuje to neustálý výskyt sebevražedných atentátníků a bombových útoků, vlny násilí, rozvracející právo a pořádek a vyvolávající v některých zemíchvážné sociální nepokoje.

Těžko se dá uvěřit tomu, že národ, který zahájil více válek v zámoří a způsobil smrt více civilistů než jakýkoli národ jiný, by mohl být oním národem, který má oprávnění každým rokem znovu a znovu hledat chyby a vady na uskutečňování lidských práv v jiných zemích. Zatím však tomutak je. Spojené státy, které těžíz výhod monopolu Západu nad mezinárodním veřejným míněním,využívají nespočet lží k tomu, aby samy sebe představilyjako nositele „vysokého standardu“ lidských práv. Tento takzvaný „vysoký standard“ se však hroutí, jakmile jsou lži odhaleny a ukáže se pravda o všech těch nevinných lidech,o celkové situaci v lidských právech. Je užnačase, aby byl takový překroucený smysl morálního ospravedlňování zvrácen.

 

Původně publikováno v QiushiJournal, čínská edice, č. 12, 2012.

Překlad: Miloslav Formánek

 
Zasílání novinek
Přejete si dostávat poštou pravidelné informace o činnosti sdružení, pozvánky na akce sdružením pořádané a texty tématicky mu blízké? Přihlašte se do moderované mailové konference.