Vyhledávání

Pro registrované

Citace



Paměti Václava Holka (sv.11)

O knize:

Paměti Václava Holka (1864 – 1936) nás zavádějí do severních Čech devatenáctého století. Autor popisuje svůj život od prvních dětských krůčků do roku 1904, kdy odešel s rodinou do Saska. Holek pocházel z rodiny chudých cukrovarských a zemědělských dělníků, kteří si přivydělávali na stavbě železnice, kopáním uhlí nebo v cihelnách. Za prací chodil Holkův otec pravidelně do Saska a děti vychovávala samotná matka. Malý Václav jí musel záhy pomáhat s obživou, takže příliš nechodil do školy, třebaže toho velmi litoval. V dětství také živil sebe i svou rodinu potulným hraním na harmoniku. Holek popisuje náboženský fanatizmus na venkově, obzvláště u žen, stejně jako u některých učitelů. Ve dvanácti letech přestal chodit do školy a pracoval se svým otcem v saské cihelně nebo v severočeských cukrovarech. Jednou z nejlepších pasáží jsou vzpomínky na práci v povrchových dolech mezi tzv. obramáky, což byli největší chudáci, zadlužení u svých zaměstnavatelů a žijící v trvalém alkoholovém opojení. V devatenácti letech se Holek při práci v cukrovaru seznámil se svou budoucí ženou, se kterou přivedli na svět záhy několik dětí, aniž by svůj vztah legalizovali manželstvím. Soužití „na divoko“, bylo tehdy v dolních vrstvách běžné. Za prací oba dva odešli do Ústí nad Labem. Zde se Holek setkal se sociálně demokratickým hnutím, které tehdy působilo v hluboké ilegalitě, a stal se jeho nadšeným stoupencem. Řečnil na schůzích, psal články a vydával místní noviny. Ve volném čase se intenzivně vzdělával četbou knih. Záhy byl jako známý sociální demokrat propouštěn ze zaměstnání. Nějakou dobu provozoval sociálně demokratický družstevní obchod s potravinami, ten ale pro malý zájem zákazníků zkrachoval. Protože nebyl ničím vyučen, mohl vykonávat jen nekvalifikované práce – v cihelnách nebo na stavbách a v zimě měla jeho rodina bídu. Kvůli svému socialistickému přesvědčení měl i problémy v rodině. Přiznává dokonce, že bil svou ženu, když mu vyčítala jeho politické aktivity. K pracovním problémům, se přidružilo její úmrtí v necelých třiceti letech při nezdařeném porodu dvojčat. Holek propadl alkoholizmu a chtěl se zbylými dětmi spáchat sebevraždu. Jedině odpovědnost k nim ho od tohoto kroku odradila. V Ústí nad Labem si záhy našel novou ženu – rovněž vdovu s malým dítětem, která byla německého původu. Holek popisuje v této souvislosti vztahy mezi českými a německými dělníky v severních Čechách té doby prosté jakékoli národnostní nenávisti. Poté se především věnoval cihlařině, ovšem jeho pokus stát se cihlářským mistrem nevyšel, neboť podle vlastních slov nedokázal být dost tvrdý na své podřízené. Také se živil jako obchodní cestující, opět bez větších úspěchů. Několikrát se pokoušel sehnat práci v Sasku avšak bezúspěšně. Teprve v roce 1904 se mu to podařilo a s celou rodinou odešel do Drážďan. Ještě před odjezdem byl ale svědkem mohutného nástupu sociální demokracie, kterou před lety pomáhal zakládat. Později se stal vychovatelem mládeže v křesťanskosociálních odborech v Lipsku a Berlíně a v němčině napsal celkem tři svazky svých pamětí. První díl, jehož překlad se nyní dostane do rukou českému čtenáři, vyšel v roce 1909. V 80. letech je přeložil historik a signatář Charty 77 Miroslav Šumavský. O té doby hledal rukopis marně svého vydavatele. Zatímco před rokem 1989 byly paměti nepřijatelné, neboť demytizovaly heroizovanou dělnickou třídu, po roce 1989 neměl nikdo zájem vydat paměti dělníka a navíc „socana“. Naopak v Německu je Holkovo jméno mezi historiky známé, byla o něm publikována řada studií zejména ve vztahu k jeho pedagogické činnosti a v roce 1998 vyšel jejich třetí, nedokončený, díl. Holkovy vzpomínky jsou psány mimořádně živým jazykem, autor používá ironii i humor a má smysl pro detaily každodennosti.  Paměti jsou velice cenným příspěvkem pro studium každodennosti dolních vrstev 19. století a dějin česko-německých vztahů.

 

Kniha je k dostání v knihkupectvích nebo zde 

 

Aktualizováno ( Pátek, 03 únor 2012 )